Jak nás věci obklopují – a co nám tiše říkají

Někdy stačí jen zvednout hlavu a podívat se, co všechno mě vlastně obklopuje. Hrnek, co držím v ruce každý den. Malý zvoneček na polici, co mi dala babička. Kamínek u postele, který jsem přinesla z příjemné procházky z lesa. Kdyby ty věci uměly mluvit, myslím, že by toho napovídaly víc než leckterý horoskop.

To nejsou jen věci. To jsou vzpomínky. Energie. Ticho, které mluví. A někdy i křičí – třeba když otevřu šuplík plný věcí, které "ještě někdy možná použiju" (nepoužiju).

Každý předmět v mém prostoru má nějaký příběh – a často i emoci. Některé mě uklidňují. Jiné mě už dávno tíží a vlastně nevím, proč jsem si je ještě nechala. A tak se občas zastavím a ptám se: “Pomáháš mi, nebo mi bereš sílu?”

Vědomé obklopení se věcmi je pro mě jako vnitřní hygiena. Tak jako si myjeme ruce, tak bychom si měli občas "umýt" i prostor. Pročistit ho. Vyvětrat nejen vzduch, ale i náladu. Poděkovat starým věcem a pustit je dál. Nezlobit se, že už nám neslouží. Možná někomu jinému ještě radost udělají. A otevřít místo novým – nebo třeba jen většímu tichu.

Zkuste si někdy vzít do ruky předmět, který dlouho leží v rohu, a zeptat se ho: "Proč tu jsi? Co mi připomínáš?" Někdy přijde odpověď. Někdy jen pocit. A to úplně stačí.

Náš domov totiž není jen místo. Je to prodloužení naší mysli. Naše nálady. A když o něj pečujeme s vědomím, pečujeme vlastně i o sebe.

Tak si dneska dejte hrnek čaje, pohlaďte třeba ten zvoneček na polici, a zeptejte se sami sebe: „Co v tomhle prostoru mě opravdu podporuje?“

A to ostatní? To může klidně odejít s úsměvem.