Prahlad Jani – (Ne)normální život bez jídla a pití

Dneska si dáme příběh, který se čte skoro jako pohádka – akorát v ní hlavní hrdina odmítá polívku, oběd, večeři, svačinu a ještě se na to tváří, že je to úplně v pohodě. Řeč je o Prahlad Janim, známém také jako Mataji, indickém svěci, který (údajně!) přes 70 let nejedl, nepil a vůbec nijak nevyužíval potravinový řetězec.

Říkáte si, jestli je tohle vůbec možný? Nebo je to další "blázen s turbanem", co jen dobře umí meditovat? Tak si to pojďme rozebrat.

Kdo byl Prahlad Jani?

Prahlad Jani se narodil 13. srpna 1929 v Indii ve státě Gudžarát. Už od dětství byl trochu jiný. V 7 letech prý měl „božské zjevení“ bohyně Amby, která mu sdělila, že pokud ji bude následovat a žít v čistotě, nikdy nebude muset jíst ani pít. V pubertě se tak začal věnovat asketickému životu, opustil rodinu, potuloval se po lesích a žil jako pravý indický jogín.

Co je na tom všem nejzajímavější? Od svých 11 let (tedy od roku 1940) tvrdil, že do úst nedal nic než vzduch a někdy trochu vody na vyplachování pusy. Žádná rýže, čočka, ani jeden samósák, žádné mango, žádný čaj, žádná voda. Prostě „čistý provoz“.

Co na to lékaři a vědci?

Kdyby šlo jen o nějaké povídání na trhu v Dillí, nikdo by se tím asi moc nezabýval. Jenže Prahlad Jani se stal předmětem několika oficiálních pozorování. Nejznámější experiment proběhl v roce 2003 a pak znovu v roce 2010 – vždy v nemocnici v indickém Ahmedabádu, pod dohledem týmu lékařů, kamer, sestřiček i zvědavých novinářů.

2003: Prahlad Jani byl sledován 10 dní v uzavřeném pokoji, kde se nesměl ničím krmit, pít ani koupat (aby náhodou nenasál vodu přes kůži). Po deseti dnech byl stále živý, spokojený a naštěstí ani moc nevoněl.

2010: Stejný pokus, tentokrát 15 dní. Výsledek? Janimu neklesla hladina cukru, ledviny ani srdce neprotestovaly, vypadalo to, že je prostě nezničitelný. Lékaři kroutili hlavami. Někteří si mysleli, že je to trik, jiní to považovali za zázrak. Nicméně přímý důkaz, že doopravdy nejedl a nepil NIKDY (tedy desítky let), samozřejmě není.

🧘‍♂️

Jak je to možné?

No, popravdě... asi vůbec není. Věda má jasno: člověk bez vody přežije cca 3–5 dní, bez jídla maximálně několik týdnů. Neexistuje žádná známá biologická možnost, jak dlouhodobě žít bez vody, bez potravy, bez jakéhokoliv energetického příjmu. Pokud by to šlo, indičtí jogíni už by dávno ovládli svět (a neměli bychom tolik hladových dětí v Africe).

Ale... když vám někdo 70 let tvrdí, že mu stačí „božská síla“ a pár kapek rosy na čele, je to minimálně na zamyšlení. Lidské tělo je fascinující, někdy dokáže neuvěřitelné věci. Ale že by vyvrátilo zákony fyziky a biochemie? Spíš ne. Pravděpodobně šlo o kombinaci meditace, možná občasného tajného "zobání", nebo prostě nevysvětleného fenoménu, který se jen těžko bude někdy opakovat.

🥥 (žádné kokosové mléko, i když by si ho zasloužil)

A co když je to pravda?

No tak to jsme všichni jen banda amatérů, co s sebou tahá rohlíky a lahve na pití, zatímco Prahlad Jani si to „frčí“ na božím pohonu. Zároveň by to znamenalo, že někde v nás je něco, co neumíme probudit – a možná je to dobře, protože ve frontě na oběd by bylo hrozně prázdno.

🍽️ (prázdný talíř – tak, jak to Jani miloval)

V čem je to pro nás inspirace?

Janiho příběh je především výzva – ne k hladovce, ale k uvědomění si, že tělo je neuvěřitelně přizpůsobivé a mysl dokáže ovlivnit naše vnímání hladu, žízně a vlastně čehokoliv. Je to i o síle víry a o tom, že co je pro jednoho nemožné, je pro druhého každodenní realita.

A možná taky o tom, že někdy není potřeba všechno brát doslova. Občas prostě stačí uvěřit v sílu příběhu, ať už je pravdivý nebo ne. Hlavně, že nám občas pomůže zamyslet se nad tím, proč máme potřebu večer vyjíst ledničku. Možná máme v sobě víc „Janiho“, než si myslíme – aspoň když nám dojdou peníze na nákup.

🥄 (lžička pro ty, co přece jen ještě nevzdali pudink)

Závěrem

Prahlad Jani zemřel v květnu 2020 ve věku 90 let. Legenda o něm žije dál – stejně jako otázky, na které asi nikdy nebudeme znát odpověď. Možná je někde pravda mezi řádky. Ale ať už byl Jani mystik, mág, podvodník nebo opravdu „živý důkaz zázraku“, jeho příběh nám připomíná, že svět je občas větší a podivnější, než si myslíme.

A pokud vám někdo doma vyčte, že jste snědli poslední jablko – řekněte jen: „Dneska zkouším být trochu jako Prahlad Jani.“ A pokud to přežijete do rána, klidně mi napište, jaký to mělo účinek. Ale nezapomeňte na vodu – Jani byl zřejmě jediný svého druhu.

😇 (pro odvážné experimentátory)

Moudro na závěr:

„Někdy je lepší být hladový po pravdě než po rohlíku.“
– Indie, rok neznámý