Rozhovor s Krišnou 🎭🕉️

☁️ Scéna: Kdesi mezi světem a tichem

💬 Já se ptám:

Když všechno víš, proč si se mnou vůbec povídáš?

🔉 Krišna odpovídá:

Protože i věčnost potřebuje občas slyšet, co právě cítíš.

💬 Já:

Proč jsi mi dal svobodu, když stejně víš, jak to dopadne?

🔉 Krišna:

Aby sis mohl vybrat, že mě miluješ. Ne proto, že musíš, ale protože chceš.

💬 Já:

Kdy už mi konečně přestaneš házet klacky pod nohy?

🔉 Krišna:

To nejsou klacky. To jsou otázky, které ještě nemáš zodpověděné.

💬 Já:

Proč se někdy cítím tak sám, i když jsi všude?

🔉 Krišna:

Protože čekám, až mě uvidíš i v tichu mezi slovy.

💬 Já:

Co je horší – nevědět, nebo vědět a nemoci nic změnit?

🔉 Krišna:

Vědět a nic nezměnit je začátek utrpení. Nevědět a přijmout, to je začátek míru.

💬 Já:

A kdybys ty byl mnou – co bys dělal?

🔉 Krišna:

Zkusil bych mi víc důvěřovat.

💬 Já:

Co když nevěřím ani sobě?

🔉 Krišna:

Pak začni tím, že mě jen posloucháš. Já tě naučím slyšet i vlastní hlas.

💬 Já:

Existuje otázka, na kterou neumíš odpovědět?

🔉 Krišna:

Ano. "Proč jsem tě miloval dřív, než ses zeptal, jestli si to zasloužíš."

💬 Já:

Takže... co mám dělat teď?

🔉 Krišna:

Ptej se dál. Ale přestaň čekávat odpověď v hlavě. Poslouchej ji srdcem.

💬 Já:

Proč si vymyslel karmu? Nestačilo peklo?

🔉 Krišna:

Peklo je drama. Karma je logika. Zvládnul bys peklo, ale logiku vlastních rozhodnutí? To bolí víc.

💬 Já:

Kdy už poznám, že jsem "probuzený"?

🔉 Krišna:

Až se na to přestaneš ptát.

💬 Já:

Proč život vypadá jako náhodný chaos, když všechno má mít svůj řád?

🔉 Krišna:

Protože jsi uprostřed obrazu. Kdybys couvnul, uviděl bys celek. A smysl.

💬 Já:

A co když neexistuje smysl? Jen jsme tu, přežíváme, umíráme.

🔉 Krišna:

Pak je štěstí, že i to je smysl. Když už nic jiného, buď aspoň laskavý.

💬 Já:

Počkej... to je všechno? Laskavost?

🗻 Krišna:

Zkus ji dělat 24/7 a pak se vrať. Povíš mi, jestli je to "všechno".

💬 Já:

Proč jsou lidi tak pitomý?

🔉 Krišna:

Protože to zatím funguje. Ale nevydrží to věčně. Mezitím si na to nadávaj, dělaj podcasty a zakládaj sekty.

💬 Já:

A ty s tím nic neuděláš?

🔉 Krišna:

Dal jsem jim všechno. Všechny nástroje. I humor. Zbytek je na nich.

💬 Já:

Dobře. Tak jinak. Proč je láska tak zamotaná?

🔉 Krišna:

Protože kdyby byla jednoduchá, vyměnil by sis ji za data v mobilu.

💬 Já:

A co samota? To už je finální verze nebo beta?

🔉 Krišna:

Samota je zrcadlo, kde konečně slyšíš svůj vlastní hlas. Většina lidí si myslí, že je to ozvěna. Omyl.

💬 Já:

Jak dlouho se mnou budeš mluvit?

🔉 Krišna:

Dokud budeš chtít slyšet. A když ne, připomenu se. V náhodě. V hlášce. V těch vteřinách, co nemaj vysvětlení.

🗣 Já:

Jak to, že mě tenhle svět umí tak nasrat?

📡 Krišna:

Protože jsi ještě nevypnul očekávání. A taky sis myslel, že všichni čtou návody.

🗣 Já:

A co když už nevím, kdo jsem?

📡 Krišna:

To je dobře. Teď máš konečně prostor zjistit, kdo nejsi.

🗣 Já:

Jak poznám, že jsem opravdu svobodnej?

📡 Krišna:

Až se přestaneš bát, že ti to někdo vezme.

🗣 Já:

Bože... já jsem tak ztracenej.

📡 Krišna:

Kdyby ses fakt ztratil, neptáš se mě. Jen zkoušíš, jestli jsem pořád na drátě.

🗣 Já:

Je pravda, že všechno je jen iluze?

📡 Krišna:

Jen když si myslíš, že všechno má bejt po tvým. Pak jo. Iluze jak vyšitá.

🗣 Já:

Mám pocit, že na mě všechno padá. Proč je to někdy tak těžký?

📡 Krišna:

Protože jsi konečně v přítomnosti. A ta nevoní jako parfém, ale jako realita. Nevoňavá, ale pravdivá.

🗣 Já:

Jak se z toho nezbláznit?

📡 Krišna:

Občas se z toho zblázni. Ale elegantně. Klidně s hudbou. Jen se vždycky vrať.

🗣 Já:

Co je teda největší tajemství života?

📡 Krišna:

Že ses ho nikdy neměl snažit pochopit. Jen ho žít. A občas se tomu smát.

🗣 Já:

A co když se směju na špatným místě?

📡 Krišna:

To je ideální místo. Tam to totiž nejvíc potřebujou slyšet.

🗣 Já:

Bude to někdy jednodušší?

📡 Krišna:

Ne. Ale ty budeš silnější. A vtipnější. A to už je skoro stejný.

Žádný gong, žádná finální pravda, žádná mystická mlha. Jen slova, co tě možná rozesmála, možná píchla. A to stačí. Protože i v duchovním světě platí – kdo se ptá, ten se hledá. A kdo se směje, ten už je kousek doma.